Kdo si dělá srandu?

Tak jsem si založil blog na iDnes, a to paradoxně proto, že jsem byl šokován, co na tomto serveru se může stát blogem týdne. Hovořím o příspěvku spisovatelky Evy Hauserové „Všichni jste lháři, pokrytci a vrazi neviňátek...“, který se vyznačuje tím, že parafrázuje celkem zřejmá fakta zprostředkovaná letákem Hnutí Pro život (který tato blogerka MF Dnes nalezla v Lidových novinách) a konfrontuje je s vlastními předsudky danými pravděpodobně mizivou znalostí problematiky. Nedí divu, že se diví a samým údivem křičí.

Eva Hauserová je překvapena, že jako lidská bytost je chápáno již právě oplodněné vajíčko, přestože moderní přírodověda a poctivá filosofie klade počátek lidského života právě do okamžiku splynutí vajíčka se spermií. Důvod je nasnadě, právě v tomto okamžiku můžeme rozeznat lidského jedince jako se sebou samým identického (oplodněné vajíčko má jedinečné DNA, to by mohla paní Hauserová jako genetická inženýrka vědět), ačkoliv prochází různými fázemi vývoje. Jinými slovy, člověk v různých stádiích svého života vypadá různě a má různý počet buněk, ale je to stále on, tato různá stádia svého vývoje nemůže přeskočit, a tak Eva Hauserová, aby mohla psát článek na blog, musela být oplodněným vajíčkem, embryem, plodem, novorozencem, batolem, dítětem atd. atd. Kdyby její matka šla na potrat, nebyla by žádná Eva Hauserová, ani žádný její blog na iDnes. Počet buněk je zcela irelevantní, po materiální stránce je jejich shlukem stejně tak embryo jako dospělá paní Hauserová. I moderní biologie za počátek ontogenetického vývoje lidského jedince považuje jeho početí, za jeho konec smrt.  O tom, že to tak lidé intuitivně chápou svědčí fakt, že do dětských fotoalb dávají i snímky z ultrazvukových vyšetření plodů. Někteří si dokonce pořizují celé videozáznamy pohybů těchto "shluků buněk".

Oplodněné vajíčko je tedy člověkem a zabití nevinného člověka (tedy ne člověka bez dědičného hříchu, ale člověka, který se neprovinil závažnou trestnou činností) je v naší kultuře chápáno jako vražda. Tedy ten, kdo si uvědomuje, že potratem zabíjí člověka, vraždí, ten, kdo si to neuvědomuje, dopouští se zabití. To, že právo někdy zabití nenarozených považuje za legální, zatímco narozených nikoliv, na tom nic nemění, protože v tomto bodě je v právním řádu rozpor.

Nevím, z čeho může paní Hauserová usuzovat, že pokusy na lidských bytostech, které nemají vyvinutou CNS, nikomu neubližují, protože tito lidé nic necítí. Když odmyslíme fakt, že zabíjeny jsou i nenarozené děti, které již vyvinutou CNS mají a při tomto „lékařském zákroku“ trpí, jak o tom svědčí film „Němý výkřik“, pak nechápu, co vede paní Hauserovou k domněnce, že bezbolestná vražda přestává být vraždou. Je snad kritériem pro vraždu lidské bytosti bolest, kterou cítí, nebo samotný fakt násilného usmrcení člověka? Není snad fakt, že je zlikvidována lidská bytost, zlem? Nejsou snad postabortivní syndromy matek, které dopustily zabití svého dítěte zlem? Není snad demografická sebevražda národa zlem?

Dále paní Hauserová píše, že ji nenapadlo, že antikoncepce ničí vztahy mezi mužem a ženou. Prý si myslela, že je to spíš naopak. Co na to říct? Kdo má zkušenost se vztahem, kde jeden druhého bezvýhradně přijímá i s tím, co z jejich sexuálního vztahu pochází, a kde jeden druhého používá jako nástroje?

Feministky byly pohoršeny reklamou na Fernet Stock, v níž je představován "ideální svět", kde je možné manželku vypustit. Pravděpodobně si neuvědomují, že kdykoliv vyměnitelný objekt sexuální touhy z ženy dělá právě antikoncepce, která vztah redukuje na sexuální rozkoš a činí jej nezávazným. Patrně netuší, že díky antikoncepci většina mužů takový ideální svět, kde je možné ženu kdykoliv opustit, dávno má. Zřejmě neví, že jimi tolik opěvovaná antikoncepce je nástrojem jejich zotročení a degradace na sexuální objekt. Muž, který ženu bezvýhradně přijímá i s její plodností, se k ní takto nechová. Který vztah je stabilnější: ten, kde jsou si partneři vzájemně cílem, nebo ten, kde jeden druhého používá sobecky jako prostředek?

Naproti tomu paní Hauserová dokonce píše, že prý vztahy se rozpadávají díky výchově neplánovaných či příliš mnoha dětí. Skutečně? Je to možné nějak ověřit? Rozvádějí se více rodiny s větším počtem dětí? Myslím, že nikoliv.

Dále paní Hauserová píše, že Hnutí Pro život „totálně odmítá plánované rodičovství“. To je zjevná lež. Jsem řadovým členem Hnutí Pro život a vím, že tato organizace naopak podporuje plánování rodičovství přirozenou metodou, která je ovšem velmi nevýhodná pro trh s antikoncepcí.

Paní Hauserová dále píše, že si nepovšimla volání po plynových komorách v souvislosti se stárnutím populace. To zřejmě ne. Moderní eutanázie, kterou se pokusila prosadit senátorka Domšová za Liberální reformní stranu, počítá pravděpodobně s jinými metodami. Na faktu, že eutanázie bude levnější než léčba starých a nemocných a že se ozývají hlasy pro její zavedení, to nic nemění.

Paní Hauserová zřejmě slyšela něco o babyboomu, a tak si dovoluje tvrdit, že momentálně není pravda, že český národ vymírá. Je to pravda. To, že právě silná generace má malé děti, na faktu demografické katastrofy, která hrozí českému národu, nic nemění. A odvolání se na údajně přelidněnou planetu je v tomto kontextu poněkud laciné.

Tak nevím. Hnutí Pro život uvedlo nepříjemná fakta, která se paní Hauserová pokusila poněkud hystericky překřičet. A za toto se její příspěvek stal blogem týdne? Někdo si tu dělá srandu a Hnutí Pro život to není. Ale jinak to docela chápu - temné výkřiky paní Hauserové pravděpodobně ocenili všichni ti, kteří touží překřičet hlas svého svědomí a dobrovolně se zbavit zdravého rozumu. A proč? Kvůli pár letům nevázaného sexu, které nakonec končí samotou ve stáří? Jak iracionální člověk někdy dokáže být.

P.S. Paní Hauserová v článku užila termín "fanatik". Čtenář jistě dokáže posoudit, čí styl fanatický a čí věcný.