Polovina duše?

Popravdě řečeno čekal jsem po svém článku o identitě člověka v jednotlivých fázích vývoje na argument s dvojčaty. Z toho, že nepřišel jsem poněkud v rozpacích, vyvolává to ve mně nejistotu, jestli vůbec někdo moji argumentaci sledoval. Po vzoru scholastiků si tedy námitku položím sám a využiji k tomu citátu z tohoto článku.

"William Lensch by kritickou hranici vzniku lidské bytosti posunul blíže k okamžiku oplození. Do 14. dne vývoje mohou z embrya vzniknout jednovaječná dvojčata, nelze tedy tvrdit, že je jedinečnou bytostí. ´Každé z dvojčat přece nebude mít polovinu duše,´ zjednodušuje tento argument pro názornost Lensch. "

Polovina duše je opravdu věc absurdní. Duši nelze dělit na části, protože je jednoduchá, což je právě ontologický důvod její nesmrtelnosti. Aristotelská filosofie soudí, že lidská duše je podstatná forma těla (forma je princip, který dělá tělo tím, čím je) se schopností samostatné subsistence - to znamená, že se celá nevyčerpává formováním těla, ale je schopná po zániku těla samostatného života. Díky jednoduchosti má však duše jednu vlastnost - nevyskytuje se v nějaké konkrétní části těla, ale je přítomna v každé části těla celá.

Vznikají-li z oplodněného vajíčka po nějakém čase dva vývojově samostatní jedinci, pak je zřejmé, že  v zygotě, která je reálně jedna, existují dva jedinci virtuálně. Být přítomen virtuálně znamená, že i když reálně (fyzicky) je věc jedna, je v ní samé něco, co nám umožňuje provést v ní určité rozlišení.

"Virtuální distinkcí míní tomisté takovou distinkci mezi dvěma stránkami jedné a téže věci, která není aktuální, nýbrž pouze potenciální: je to pouhá schopnost věci být rozlišena, či příležitost ve věci samé k tomu, aby pojímající rozum provedl objektivní precizi: tj. aby tuto ve věci samé pouze potenciální distinkci aktualizoval..."  (Lukáš Novák: Spor o pojem jsoucna v barokním scotismu)

Důležité je v tomto vysvětlení to, že příležitost k rozlišení je ve věci samé. Dvě identity v jediné zygotě rozlišujeme proto, že z ní po čase dvě identity skutečně, reálně vzniknou.

V zygotě lidská duše musí být přítomna, protože zygota je lidským tělem, které však musí být formováno, a formou těla je právě duše. Rozdělí-li se zygota na dvě lidská těla, nedojde k rozpůlení jedné duše, protože duše je nedělitelná, ale dojde ke vzniku dvou těl, které každé má v každé své části celou duši - dojde tedy zároveň ke vzniku dvou duší.