Omyl Ernesta Hemingwaye (1. část)

V knize Pohyblivý svátek, kterou americký spisovatel Ernest Hemingway vydává za vzpomínky na svůj pobyt v Paříži v letech 1921-1926, popisuje, co se mu přihodilo při posezení se spisovatelem Fordem Maddoxem Fordem na zahradě jedné z kaváren. Ford Maddox Ford si přisedá k Hemingwayovu stolu, aby se mezi nimi rozpředl rozhovor, jehož absurditu podtrhuje i následující příhoda.

V tu chvíli přešel kolem po chodníku dost vyzáblý člověk v peleríně. Šel s nějakou vysokou ženou a podíval se k našemu stolu, pak se zas podíval jinam a šel si dál po bulváru.

"Viděl jste, jak jsem ho odmrštil pohledem? řekl Ford. "Viděl jste to, jak jsem ho odmrštil?"

"Ne. Koho jste to odmrštil?"

"Belloca," řekl Ford. "Že jsem mu to ale dal!"

"Já jsem to neviděl," řekl jsem. " A proč jste ho odmrštil?"

"Ze všech dobrých důvodů, co jen můžou existovat," řekl Ford. "Že jsem mu to ale dal!"

[...]

Když Ford odešel, byla už tma. [...]  Potom si ke mně přisedl jeden můj dobrý známý, který do Lilas chodíval zřídka, a právě když si u Emila objednával, po chodníku zase přešel kolem nás ten vyzáblý člověk v peleríně s tou vysokou ženskou. Pohledem zabloudil k nám ke stolu a pak stranou.

"To je Hilaire Belloc", řekl jsem svému příteli. "Dneska odpoledne tu byl Ford a úplně ti ho odmrštil pohledem."

"Nebuď blbec," řekl mi přítel. "Tohle je přece Aleister Crowley, ten diabolista. "Říká se, že prý to je nejhříšnější člověk na světě."

"Tak promiň," řekl jsem.

Tato banální historka, která nechá nezasvěceného člověka naprosto chladným, může nabýt pro toho, komu něco říkají jména osob, které byly zaměněny, symbolických rozměrů. Nejlépe se nám paradox záměny vyjeví, představíme-li stručně oba muže, kteří se stali předmětem Fordova a Hemingwayova omylu.

Pokračování příště.